Ono to tak vždycky je…

Ono to tak vždycky je…

“Practice and all is coming” zní jedna z nejčastěji citovaných výroků  Pattabhi Joise, zakladatele Ashtanga jógy, a tuhle jsme s Luckou probíraly po FB messengeru, když Lucka jela vlakem z Prahy a já hledala v newyorském bytě u sobotního kafe fotku usměvavé paní v jarních barvách na web festivalu jógy. Pattabhi Joise moc neuměl anglicky, jednou vyplodil větu a ejhle, stal se z ní šlágr. Prostě nikdy přesně nevíte, co se z vámi vyřčených slov zrovna uchytí.

Připomnělo mi to, jak nedávno můj muž objevil adaptaci své dávno zapomenuté studentské hry, kterou nějaká dobrá duše přeložila do španělštiny, nastudovala a představila na prknech divadla v rámci své dizertační práce. Krom polechtání ega ho zaujalo, jak v jeho hře autorka viděla kupu hlubokých věcí, které můj muž vůbec původně nezamýšlel, nesděloval ani to tak nemyslel. A tak Lucie shrnula, že “ono to tak vždycky je” – čtenář vždycky interpretuje autorovo dílo možná jinak než sám autor zamýšlel v závislosti na obsahu vlastní mysli, a když Sarasvati řekl, “mind your own business”, měl na mysli zkoumat obsah vlastní mysli raději než obsah mysli druhého, protože co je nám po tom, jak to vlastně myslel ten autor myšlenky. Jenže! On autor něco vykopl a my nějak zareagovali.

Šla jsem si odskočit na záchod, což teď chodím v sedmém měsíci těhotenství dělat velmi často, a něco mi na tom duchovním zobecňování nehrálo. Abychom mohli zobecňovat, musíme být schopni zobecnění uvést na konkrétních případech /konkretizovat/, jak říká moje guru “stay on the point”. Kdyby (a teď si půjčím Lucčinu myšlenku) Jarmila Klímová jenom principy psychosomatiky zobecňovala čili uváděla  “ismy” bez toho, aniž by byla schopná poukázat na konkrétní případy, její pojetí by bylo prázdným a nicneříkajícím tlacháním stejně jako drtivá většina knih o józe sotva dvacetiletých adolescentů, kteří si vyjeli na výlet do lndie najít sami sebe (snad už se našli a tak je neurazím) a teď jejich psané fantasmogie plné drásavého hledání identity plní regály s ezoterikou. Tyto jsou také povětšinou plné obecných mouder, které čtenáři nic moc neřeknou. Hrajeme si  s myšlenkovými obrazy a vytvářením myšlenkových konceptů, jehož dimenzi a atributy teprve hledáme, abychom jim teprve dali formu. Odezvou je pak, že uměle sestrojujeme význam z prožitého materiálu. 

Ve skutečnosti ten koncept neexistuje nikde jinde než v naší (mojí) hlavě, a já abych ho potvrdila budu hledat všechny možné cesty, abych jej prokázala, našla a mohla na něj na přikladu ukázat. Taky se tomu říká “manifestovat jej”. Tudíž rádoby absolutní postulát  na příkladu “VŽDYCKY (zobecňovací zaklínadlo) ZÁLEŽÍ NA ČTENÁŘI JAK INTERPRETUJE AUTOROVU MYŠLENKU” je stejným iluzorním výronem, jako tvrdit, že záleží především na autorovi, jakou myšlenku autor chtěl čtenáři vnuknout. Ve snaze hledat absolutní tvrzení a pravdu se tak opět zaplétáme hlouběji a hlouběji do pavučiny vlastních konceptů a relativních pravd a s duchovnem to přátelé nemá co společného. “Když chceš psa bít, hůl si vždycky najdeš”, praví české přísloví. A tak máme myšlenku, jakkoliv ušlechtile se tvářící, ve formě vzdušného zámku – konceptu (kdy “čtenář interpretuje” a navíc pak logickou identifikaci se “já jsem čtenář”), a šup hledáme příklady, na kterých bychom ji potvrdili (jako já manželovu hru). Tím pádem koncept nabyde jasných obrysů, dostane rozměr a vlastnosti. Čili koncept se projeví, manifestuje. Chceme pak ten koncept (vlastní myslí vyplozený “-ism”) prodat, zpřístupnit druhým, kteří jej zřejmě pod tíhou konkrétních důkazů a přijetím účelových příkladů přijmou za svůj a on nám takto nakyne jako knedlík. Stává se zažitou pravdou, jejíž existenci už netřeba zvláště v duchovních kruzích prokazovat. Ono to tak prostě jeřekneme. 

A tak slepě bloumáme krajinou zažitých pravd, se kterými se ztotožňujeme jako třeba  “všechnojeenergie”, “zkouškysivybírámesami”, nebo “practiseandalliscoming”, aniž bychom krom jejich existence viděli i protipól neexistence. Třebaže můžete meditovat, cvičit jógu a nemusí přijít vůbec žádné osvícení, energie je projev a ne nutně podstata, a zkoušky si vybíráme jenom pokud věříme, že jsme pouze a jen osobní vědomí (to je podle mě největší plk novodobého pop-duchovna – jaké zkoušky? Čeho? Lenky a jejího osudu? Copak jsem karma? Copak něco řídím?).

Pokud jsem vás ještě v tom jemnosvětě abstrakce neztratila, tak se poukazuju na ko-existující paradox, kdy koncept zároveň je a není. Kdy ve skutečném Já neustále probíhá purnam-adah-purnam-idam, zároveň toto A ZÁROVEŇ tamto, a zároveň ANI TOHLE ANI TAMTO. Kdy je úplně fuk jak to autor myslel a zároveň úplně fuk, jak to čtenář pochopil. Oba tak činili v závislosti na momentálním obsahu mysli, jakési obrazotvornosti a ta ve skutečnosti halí skutečnost (říká se jí mája). Čili kdy já nejsem (jen) myšlenkou, a zároveň je mám. A taktéž tyto slouží jako metafora, kterou když následuju zpátky (backtrackuju) do jejího zdroje, slouží jako neochvějný ukazatel (guru) a pojítko právě k němu.

Na závěr chci jen říct, že ačkoliv se to jáství a egu nelíbí (mu se spíš líbí hledat příčiny a důsledky), duchovno není o konstrukci, ale o destrukci. Mně se to taky nelíbí, taky bych ráda, aby můj život měl smysl, aby někam směřoval. Abych “byla”, hergot. Abych si s paradoxy světa poradila, taky potřebuji kategorie a organizaci, potřebuju zobecněná pravidla a koncepty. V manifestovaném světě se bez nich neobejdu. Každé zobecnění je zoufalou snahou o obejmutí a uchopení nekonečné reality, které se mysl tak moc bojí dotknout. A tak si vymyslí koncept. Nejlépe ušlechtilý, hluboký a rádoby moudrý. Ale to není jediná sféra, není to skutečnost. Ve skutečnosti nic není. Jsi jen „ty“ a „ty“ je myšlenkou. Něčím se bavit musíš. Tak co si vymyslíš dnes?

“Whatever you touch, the other side is waiting to be realized.” (Manorama)

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>